Hlavička User-Agent

Kromě webových prohlížečů posílají user agent informaci (zkratka UA) i různí roboti vyhledávačů, validátory kódu nebo nástroje pro jiné analysování stránky.

Hlavička User-Agent se hodí zejména ke dvěma věcem:

1. Počítání návštěv z různých prohlížečů, zařízeních a operačních systémů. Hodí se to pro přemýšlením o tom, pro které prohlížeče optimalisovat webovou stránku.

   • Pro jaké prohlížeče ladit svůj web

2. Zobrazení různého obsahu na stejné URL. Anglicky se to označuje jako content negotiation. Na základě identifikace zařízení žádajícího obsah se pro různá zařízení posílá něco jiného.

   Zneužívání této možnosti v souvislosti se SEO (optimalisace pro vyhledávače) se nazývá cloaking.

   Termínem cloaking (čti klouking) se označuje technika, při které server pošle jinou verzi stránky robotu vyhledávače a jinou uživateli s běžným prohlížečem. Cloaking za účelem manipulace s výsledky vyhledávání vyhledávače obvykle penalizují (pokud na něj přijdou).

   Marek Prokop, Co je to cloaking?

   Existují případy, kdy je posílání různého obsahu různým zařízením zcela v pořádku.

   • Zabránění přístupu nežádoucím robotům. Problém je, že se mohou maskovat jako normální prohlížeče.
   • Řešení odlišnosti v prohlížečích. Různým prohlížečům se mohou posílat různé CSS, JavaScripty, obrázky a podobně. Detekce prohlížeče pro servírování odlišného obsahu pro odstranění nesrovnalostí v zobrazování by měla být až poslední možnost.

Jak zjistit user agent

PHP

V jazyce PHP je tato informace v poli $_SERVER.

<?php
echo $_SERVER["HTTP_USER_AGENT"];

JavaScript

JavaScript má tuto informaci v objektu navigator.

alert(navigator.userAgent);

Podoba hlavičky user agent

Jelikož se hlavně v minulosti hlavička User-Agent skutečně hojně používala pro odesílání různého obsahu různým zařízením, tvůrci nových prohlížečů ve snaze, aby jejich prohlížeč dostal nejlepší možný obsah, začali přebírat části user agenta od konkurence.

Symbolický příklad: Existoval prohlížeč s hlavičkou Starý a prohlížeč s hlavičkou Nový, autor webu potom použil detekci typu:

if (prohlížečNový) {
  // lepší zobrazení
}
else {
  // základní zobrazení
}

Následně přišel prohlížeč Novější, který byl schopný zobrazovat stránky minimálně stejně dobře jako prohlížeč Novy, ale kvůli detekci by dostal obsah pro prohlížeč Starý.

Aby žádoucím způsobem prošel detekcí, dostal user agent hlavičku typu:

Novější (jako Nový)

Nebo:

Novější, kompatibilní s Nový

Detekcí hledající výraz „Nový“ díky tomu prohlížeč Novější prošel.

Takto došla situace s user agent hlavičkami do stavu, kdy prohlížeč Chrome má v user agentovi klíčová slova Mozilla, Gecko, KHTML, Safari nebo AppleWebKit.

Příklad user agent hlavičky z Chrome:

Mozilla/5.0 (Windows NT 6.1; WOW64) AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko) Chrome/42.0.2311.152 Safari/537.36

Ještě rozmanitější je potom řetězec user agenta v mobilním IE 11, kde je zmíněno snad úplně všechno:

Mozilla/5.0 (Mobile; Windows Phone 8.1; Android 4.0; ARM; Trident/7.0; Touch; rv:11.0; IEMobile/11.0; Microsoft) like iPhone OS 7_0_3 Mac OS X AppleWebKit/537 (KHTML, like Gecko) Mobile Safari/537

Konkrétní postup vývoje řetězců user agentů je popsán zde:

Různý obsah dle detekce prohlížeče

Vzhledem k nevyzpytatelnému vývoji identifikátoru prohlížečů je dobré se pokusit detekci user-agenta nejraději nepoužívat.

Lepší postup je testovat podporu konkrétních vlastností, které je potřeba použít.

V CSS je k tomu navrženo pravidlo @supports.

Bohužel testování podpory některých vlastností může být dost komplikované či náročné na výkon, takže se detekci prohlížeče půjde úplně vyhnout jen těžko.